Co to je riziko? Často se užívá, ale málokdy definuje. Každý asi má přirozenou představu.

Riziko je kombinace hrozící škody a pravděpodobnosti, že nastane.

Názorný model umožní přesnější uvažování o riziku.

Obsah 1 Model rizika 2 Redukce rizika 3 Teorie homeostázy rizika 4 Přesnost odhadu a riziko 5 Kultura rizika

Model rizika

Riziko se dá znázornit v grafu.

Na vodorovné ose jsou hrozící škody. V případě lavin jsou možné výsledky od žádných škod (nejčastěji pokud k setkání s lavinou vůbec nedojde) až po smrt. Mezi tím je mnoho možných zranění, od lehkých, až po těžká s trvalými následky, poškození mozku atd.

Na svislé ose je pravděpodobnost. Přerušovaná čára značí 1, tedy jistotu. Vodorovná osa je 0, tedy nemožnost. Měřítko na ose není linární (více v části o vnímání rizika) a není vyneseno. (Jde o konecpt, ne o výpočet.)

Takhle graf představuje "objektivní riziko", ideální odhad pravděpodobností při znalosti všech prakticky zjistitelných informací. Ve skutečnosti jsou odhady horší než idelní, a do modelu je třeba zahrnout nepřesnost odhadu. Tohle zesložitění ale pro první úvahy není potřeba a tak je uvedeno níže.

Redukce rizika

Jak působí na riziko třeba použití pípáku?

Levý graf a šedá a černá čára odpovídají původnímu průbehu rizika. Plocha pravého grafu pak výsledku po nasazení pípáku. Zkrátí se doba hledání úplně zasypaného (nejvíce smrtí je při úplném zasypání), takže se část zranění zlepší a trochu se ubere ze sloupečku smrt. Převážně jde opravdu o přesuny mezi sloupečky zranění, úplné zasypání nikdy není "úplně beze škod" (alespoň psychický otřes).

Teorie homeostázy rizika

Teorie homeostázy rizika je znepokojující hypotéza z pomezí psychologie a bezpečnosti. Tvrdí, že lidé se snaží dosáhnout ne nejmenší, ale utrčité oblíbené úrovně rizika a v případě snížení rizika nějakým technickým opatřením člověk upraví své chování tak, že se riziko zvýší na cílovou úroveň. Cílová úroveň rizika je individuální.

Příkladem, který může teorii homeostázy rizika podpořit, jsou automobilové nehody. Bezpečnostní prvky současných automobilů umožňují přežít daleko horší nehody, než dřív. Ohromné zlepšení bezpečnosti aut ale neodpovídá vývoji počtu mrtvých na silnicích. Řidiči jen jezdí rychleji a v průměru nebezpečněji.

V oblasti lavin by to mohlo mít nepříjemné důsledky například v těchto případech

• Vliv použití pípáků na bezpečnost uživatele. Člověk se díky pípáku cítí bezpečnějši, s pípákem se ochotně pustí do nebezpečnějších situací. Takže se riziko nesníží. A pokud uživatel přecení, o kolik se jeho bezpečnost nákupem pípáku zvýšila, může být výsledkem dokonce vyšší riziko než před nákupem!

• Podle jedné americké statistiky jsou nejnebezpečnější skupinou čerství absolventi základního lavinového kurzu. Opět může fungovat homeostáza, a přecenění, o kolik se absolvováním kurzu člověku zlepší schopnost odhadovat.

Homestáza rizika samozřejmě není "nezměnitelný fakt", jen nepříjemná hypotéza o lidském rozhodování. Bránit se jí dá tak, že si člověk "hlídá" vlastní uvažování. Třeba úvahou "dělal bych toto, i kdybych pípák neměl"?

Přesnost odhadu a riziko

Zatím uvedené grafy představovaly "ideální odhad", objektivní zhodnocení rizika s maximem získatelných informací. V praxi mnoho informací chybí, a lidé odhadují různě přesně. Jak se to projeví v názorném modelu?

Místo ostré hranice si lze představit jakýsi rozmazaný pás, tím rozmazanější, čím víc informací ignorujeme. Pás je roztažený od "optimistické verze" - předpokládající, že ignorujeme samé příznivé zprávy. Přes "střední odhad", neboli jak si myslím,e že to nejspíše je. Opačná hranice je "nejčernější možnost".

Zatímco riziko je při nějakém chování (stejné trase, stejném způsobu pohybu,...) v podstatě objektivní veličina, naopak přesnost odhadu je velmi subjektivní věc, záležející na vnímání.

Tenhle zesložitěný model je dobrý k pochopení vztahu mezi přesností odhadu a rizikem.

• Pokud odhaduju hodně nepřesně, pás je široký. Nemůžu snížit riziko na úroveň výrazně menší, než je pásu. Takže pro snížení rizika na určitou míru je potřeba úměrně dobrý odhad.

• Ale naopak přesnost odhadu nevypovídá o tom, jaké riziko podstupuji. Můžu přijmout velké riziko, i když si to uvědomuji.

Kultura rizika

Dnešní kultura oceňuje přijímání vysokého rizika a často dokonce víc než schopnosti, které riziko snižují. Vysoce rizikové výkony si společnost cení. Přijetí rizika je v některých oblastech cesta k uznání a prestiži. Nemá smysl to zde rozebírat a kritizovat, ale je dobré si u některých výkonů rozmyset, jestli jde o obdivuhodné schopnosti a "morál", nebo prostě o přijetí hodně velkého rizika.

Takovým tématem k zamyšlení jsou i všelijaké reklamy a videa, kde třeba freerideři předvádí ledacos, ale že by kopali sněhové sondy, to se nepředvádí. O vykopávání zasypaných nemluvě.