Sněhová pokrývka nikdy není neměnná, naopak neustále dochází ke změnám ve struktuře sněhu ale i k pohybům. Za jeden z druhů pohybu se dá považovat i lavina, ale tady se zaměříme především na méně dramatické pohyby.

• sesedání
• plazení
• sesypy
• splazy

Obsah 1 Sesedání 2 Plazení 3 Sesyp, splaz a lavina 4 Zdroje

Sesedání

Čisté sesedání se dá pozorovat na vodorovné ploše s konstatní hloubkou sněhu, kde se sníh nemá důvod pohybovat se jinak než dolů. Vlastní vahou sněhu vzniká v sněhovém profilu tlak. Čerstvě napadlý sníh je řídký, má mnoho vzduchu a tedy malou hustotu. Působením tlaku se snižuje objemu, zvýší hustota. To není žádná hlubová věda, stačí si představit, jak člověk stlačuje sněhovou kouli.

Na mikroskopické úrovni se sesedání sněhu děje převážně přeuspořádáváním zrn. Obecně vede ke zvýšení pevnosti sněhu. (Opět - představte si sněhovou kouli.)

Sesedání je nejvýraznější u čerstvě napadlého sněhu, kde může jít až o desítky centimetrů za den. Sníh v hlubších vrstvách už bývá hustší, takže je méně prostoru pro další změny a sesedání je menší. Logicky tedy celá výška sněhu nejméně sesedá když jde o starý jarní sníh.

Sesedání čerstvého sněhu se dá v přírodě dobře pozorovat u kmenů stromů. Kolem kmenu se vztyčuje "sesedací kužel", protože kmen poskytuje sněhu oporu. Sesedací kužely jsou tedy jedním se snadno pozorovatelných klíčů, které poskytují informace o čerstvém sněhu.

Plazení

Sesyp, splaz a lavina

Sesyp je pozvolný přesun povrchového sněhu, významný hlavně na prudkých svazích.

Zdroje

1. D. McClung, P. Shaerer: The avalanche hadbook 1993
2. E. R. LaChapelle: Secrets of the snow: visual clues to avalanche and ski conditions, University of Washington press and International Glaciological Society, 2001