Novinka: lavinové diskusní fórum

Lavinový pípák

(Přesměrováno z Pípák)

Pípák je rádiový vysílač/přijímač, určený k vyhledání zasypaných osob. Pípáky jsou dnes v bohatších zemích standardním vybavením pro každého, kdo se pohybuje ve volném terénu s rizikem lavin.

Nejdůležitější nasazení pípáků je v rámci záchraného řetězce kamarádské záchrany, kdy zasypaného hledají a vykopávají další členové skupiny, se kterou se v terénu pohybuje. V tomto by pípák měla rozhodně doprovázet lopata i lavinová sonda.

[editovat]

Jazykozpytný koutek

Pro pípáky se v češtině používá řadá názvů. Spravný "vznešený" název je lavinový vyhlédavač. Z méně formálních a krátkých názevů je asi nejvhodnější pípák, od slovesa pípat, které celkem dobře popisuje co dělá vysílající "vyhledávač" - pípá na rádiových vlnách. Z méně šťastných názvů jsou docela běžné zkomoleniny jména výrobce Pieps - píps nebo pips. Především v překladech se objevují lavinové vysílače, lavinové vysílačky, VS přístroj (z německého Veschütteten-Sucht) a všelijaké variace na lavinové rádio / sondu / přístroj / hledač.

V angličtině se používá formálnější avalanche transciever a v běžné řeči beacon nebo avalanche beacon.

[editovat]

Technické principy

Pípáky fungují na mezinárodně sjednocené frekvenci 457kHz (opravdu kHz. MHz je pouze častá chyba). Povolená odchylka je +-80Hz. (Viz též Nebezpečí posunutí vysílací frekvence pípáku)

V režimu vysílání je na této nosné frekvenci namodulován tón … - ono pípnutí. Parametry pípnutí jsou stanovéné jen v rozmezí, délka … - … a interval mezi pípnutími … - …. . Nejednost je dobrá pro lidi, kterým s dostatečným tréningem umožní dobře poznat několik různých pípáků, naopak činí potíže procesorům digitálních pípáků.

Hledání se děje v tzv. blízkém poli. Prakticky to znamená, že signál není „nejsilnější“ přímo ke zdroji, ale intenzita poměrně složitě závisí na poloze přístrojů a orientaci antén.

Obvyklé dělení pípáků je podle způsobu zpracovávání signálu.

[editovat]

Čistě analogové

V tomto případě zpracování signálu provádí především lidský mozek. Přístroj má pouze jednoduché nastavení hlasitosti, v průbehu hledání hledající zmenšuje hlasitost, jak se blíží k zasypanému. Více v části hledání pípákem.

Všechny pípáky mají zvukový výstup, zpravidla jak do integrovaného reproduktoru, tak do sluchátek. Prakticky je možnost výstupu do sluchátek velmi potřebná

při silném větru nemusí být reproduktor slyšet
sluchátka tlumí vnější rušivé zvuky
velmi ruší pípání cizího pípáku, pokud by s pípáky pracovalo víc lidí najednou

I u analogových pípáků může být vizuální indikace síly signálu. Například několika barevnými diodami. Je to vždy výhoda, někdo snáz vnimá vizuální předané informace. Diody také obvykle indikují, kdy je vhodné přepnout na nižší hlasitost.

Nejznámějším analogovým pípákem je dosud prodávaný Ortovox F1. Další běžné analogové přístroje jsou třeba Pieps Opti nebo slovenský TESLA Berdin.

Analogové jsou i historické dvoufrekvenční pípáky Ortovox F2 nebo Pieps 2, z doby, kdy vysílací frekvence pípáků nebyla celosvětově jednotná.

[editovat]

Digitální jednoanténové

Stejně jako u jiné elektroniky, i vývoj pípáků poznamenala digitální revoluce a část práce lidského mozku začala přebírat technika. První digitální pípáky mají jednu anténu, procesor pípáku vyhodocuje sílu signálu a zobrazuje ji jako číslo, se kterým lze pracovat jako se vzáleností. (Údaj se snižuje - blížím se.) Navíc pípáky zobrazují, když je anténa správně srovnaná podle siločáry. Jedna anténa ovšem neumožňuje získat přímou informaci o správném směru - "šipky" - jako pozdější přístroje.

Tato třída zahrnuje přístroje Ortovox M2, Arva 9000 a Arva Evolution.

[editovat]

Digitální 2. generace

Přístroje mají dvě či tři antény a zpracování signálu zda kompletně provádí elektronika pípáku. Výsledkem je zpracování je číselná hodnota nějak odpovídající intezitě signálu (jako u předchozí skupiny) a údaj o směru siločáry.

Pípák s uživatelem komunikuje hlavně prostřednictvím displeje. Číselná hodnota udává „cosi jako vzdálenost“ k zasypanému, šipky ukazují směr dalšího postupu a někdy je zobrazována indikace více zasypaných. Zvukový výstup u digitálních pípáku může jen jiným způsobem předávát číslo „vzdálenost“, třeba frekvencí pípání. Druhou možností je, že zvukový výstup funguje stejně, jako u analogového přístroje.

K předání informací uživateli u digitálních pípáků slouží hlavně displej. Číselná hodnota udává „cosi jako vzdálenost“ k zasypanému, šipky ukazují směr dalšího postupu a někdy je zobrazována indikace přítomnosti více zasypaných. V případě více zasypaných obvykle elektronika vybere nejsilnější signál, a údaje o směru a síle platí pro něj.

[editovat]

Digitální 3. generace

Vylepšení předchozího stádia, reprezentované v současnosti přístroji Barryvox Pulse a Ortovox S1, někde na hranici je Pieps DSP. Přístroje mají 3 antény, výsledkem zpracování je obvykle grafická informace o (pseudo)vzdálenosti a (pseudo)směru k zasypaným. Při přiblížení se k zasypanému se pípák přepne do režimu jemného dohledávání.

3 antény jsou výhodou také při různých „nepříjemných“ orientacích zasypaného pípáku, způsobujících neintuitivní chování udávané „vzdálenosti“ u přesného dohledávání. (Představit si důvody je celkem snadné: dvě antény dvouanténového pípáku určují rovinu. "Pole" vysílajícího pípáku si lze představit podobně jako siločáry magnetu. Pokud je "siločára" v některém místě na rovinu antén kolmá, pípák nemá co měřit, a údaje o vzdálenosti přeskakují nebo se zobrazují nesmyslně.)

Největší rozdíly nastávají v případě více zasypaných - pípaky dokáží izolovat jednotlivé signály, po nalezení zasypaného jej lze "označit" a v dalším hledání pípák jeho signál ignoruje.

Viz též článek v konečné úpravě Nová generace pípáků

[editovat]

Přehled běžných pípáků

Arva

Arva 9000, Arva ADvanced, Arva Evolution, Arva Evolution plus

Barryvox

Barryvox VS 2000, Barryvox Opto 3000, Barryvox Pulse

Tesla Berdin

Berdin

Ortovox

Ortovox F1, Ortovox M2, Ortovox X1, Ortovox D3, Ortovox S1

Pipes

Pieps 457, Pieps DSP

Backcountry Access Tracker

Tracker DTS

[editovat]

Hodnocení pípáků

Zřejmě největší výhodou pípáků je, že s tímto záchraným systémem jsou ve vyspělých zemích desítky let zkušeností, prokazatelně funguje a je v řadě zemí prakticky standardem.

Další výhodou je poměrná odolnost pípáků vůči vnějším okolnostem. Jiné záchrané systémy (např. lavinový airbag) fungují dobře za obvyklých podmínek, ale pokud se například postižený zachytí pod sněhem na nějaké překážce, mohou zcela selhat. Pípáky obvykle neselhávají zcela, ale "jen statisticky", za nepříznivých okolností trvání hledání příliš dlouho a zasypaný nepřežije. Pípáky mají specifické vlastní "nepříznivé okolnosti", například problémy při hledání více zasypaných a problémy s náhodným přepnutím hledajících do vysílajícího režimu.

Naopak nevýhodou pípáků je malá účinnost pro průměrné uživatele. Původně byla očekávání přínosu pípaků větší. Zdá se, že v Česku přehnaně optimistická očekávání často dosud panují, po každé nehodě, kde zasypaní neměli pípáky, se objevují komentáře, které naznačují, že pípaky by pomohly. Protože pípáky dosud nejsou standardním vybevením, je takových nehod většina. Samozřejmě pípáky zvyšují šance na přežití, ale dosti málo.

Studie Hohlriedera z rakouských Alp (2005) ^[1] ukazuje u použití pípáku u kompletně zasypaných zmenšení úmrtnosti z 68.0% na 53.8% (tedy o 14 procentních bodů). Studie McCammona zkoumající americká data ^[2] ukazuje snížení z 68% to 55%, tedy stejně jako v Alpách. V další studiích (Jamieson, Tschiriky) vychází snížení úmrtnosti mezi nulou a 19 procentními body. Podle zmíněné studie z Alp je snížení podstatné především u nehod ve volném terénu mimo střediska, z 78.9% to 50.4% (rozdíl oproti průměru je dán především horšímy výsledky organizované záchrany). Souhrně můžeme odhadnout, že u zemí s fungující záchrannou službou je rozdíl v úmrtnosti s pípákem a bez pípáku asi mezi 10 a 20%, tedy překvapivě málo.

Je třeba zdůraznit, že malého rozdílu v úmrtnosti pro průměrné uživatele neplynou přímo závěry pro všechny uživatele. Je pravděpodobné, že pípáky v rukou nepříliš zkušených uživatelů (nazvěme jej rekreační) jsou velmi málo účinné, a naopak v rukou velmi zkušených uživatelů (nazvěme je profíci) účinné. Důvody je pravděpodobně hledat ve tvaru křivky přežití - aby byla záchrana účinná, musí se hledání a kopání vejít do 15 -20 minut, pak úspěšnost strmě klesá a od 30-40 m je téměř konstantní. Rekreační uživatelé se 15-20 minutového limitu ve většině případů nevejdou, naopak profíci většinou ano. Tento závěr podporuje i rozbor amerických dat Atkinsem (1998)^[3], profíky v tomto výzkumu reprezentovali vůdci, lavinoví profesionálové atd. Zbývá otázka, jaké množství cvičení člověk obvykle potřebuje, aby se dostal na úroveň profíků. Pravděpodobná je nepříjemná odpověď, že z hlediska rekreačního uživatele ohromné - profesionálové definovaní stejně jako v Atkinsově studii věnují cvičení mnoho desítek hodin za rok.

Co z toho plyne?

Prevence je důležitější než záchrana.
Pro majitele pípáku platí heslo: Cvičit, cvičit, cvičit. Rozdíl ve zlepšení šance na přežití mezi zkušenými uživateli pípáků (profíky) a nezkušenými (rekreační) je větší, než rozdíl mezi rekreačním uživatelem a tím, kdo pípák vůbec nemá.
Zásadní požadavek na pípáky pro reakreční uživatele je rychlost učení a snadnost použití.
Ve srovnání (zlepšení šance na přežití)/(cena v penězích) jsou pro rekreační uživatele pípáky velmi špatnou investicí. Ze záchraných pomůcek je výrazně lepší např. lavinový airbag.
Vhodným doplňkem pípáku by mohla být vesta Avalung, protože eliminuje zmíněný strmý pokles v křivce přežití. Lze spekulovat, že v poměru (zlepšení šance na přežití)/(cena v penězích) je kombinace pípáku a avalungu výrazně lepší než samotný pípák.

[editovat]

Zdroje

^ Hohlrieder M., Mair P., Wuertl W., Brugger H. The impact of avalanche transceivers on mortality from avalanche accidents. High Altitude Medicine & Biology 6 p. 72–77, 2005 abstrakt
^ McCammon I., Hageli P., Comparing avalance decision frameworks using accident data from the US, referát ISSW 2004, kopie na webu
^ Atkins D., Denve C. Companion Rescue and Avalanche Transceivers: The US Experience, AAAP Avalanche Review, 1999 kopie na webu