- Novinka: lavinové diskusní fórum
Hotové rozhodovací strategie
Hotové rozhodovací strategie mají obvykle nějkolik prvků
- Stanovení několika dobře určitelných faktorů. Časté jsou
- Provede se algoritmus, kde vstupem jsou uvedené hodnoty. Algoritmus bývá tak jednoduchý, aby se vešel na kartičku, nebo i zapamatoval.
- Výsledkem je buď doporučení jít/nejít, nebo nějaké číselné nebo barevné vyjádření "úrovně nebezpečí".
Jako všechno kolem lavin, má to své pro a proti.
Obsah |
Výhody a dobré použití
Asi největší předností je, že předem daný pevný postup (často výpočet) znemožňuje některé chyby lidského rozhodování (příklady - příliš velké váhy nějakému pozitivnímu faktoru, stádní efekt a mnoho dalších).
Velkou výhodou pro nezkušeného uživatele jsou předem dané váhy jednotlivých faktorů. Ve "standardním článku o lavinách" se často vyjmenuje spousta věcí "na které dát pozor", ale není vůbec jasné, co je jak důležité. V terénu pak člověk může tápat - Je důležitější, že neslyším žádné praskání při pohybu, nebo že vidím padat dost samovolných lavin? Když se píše, že vyjetá stopa neznamená bezpečí, mám tedy jet spíš v existující stopě nebo radši jinde?. Téměř vždy jsou nějaké pozitivní faktory a člověk je schopen si racionalizovat skoro jakékoli rozhodnutí.
Hotový postup je dobrá pojistka proti velkým chybám.
Nevýhody
Každý algoritmus, který se dá napsat na kousek papíru, je nutně hodně hrubý. Často zakáže relativně bezpečnou tůru a podle toho jak je nastavené "přijatelné riziko", občas povolí nebezpečnou. Úvaha, pro koho je přesnost dostačující, je na stránce prevence.
Slabinou je také závislost na existující předpovědi lavinového nebezpečí. Hotové rozhodovací strategie většinou nepředpokládají, že uživatel bude kopat do sněhu (sondy, testy stability). Ale
- v mnoha místech světa dostupná předpověď vůbec není
- sníh se místo od místa mění, čím větší větší oblast, tím menší přesnost
- nebývá jasné, jak do rozhodování zahrnout výsledky sond, pokud se vykopou. uživatel opět musí citlivě "vážit"
Delikátní záležitostí je vztah strategií se statistikou nehod. Ty nejlepší metody (např. Munterovy redukční faktory) mají významnou oporu ve statistice nehod v Alpách. Použitelné statistiky nehod jsou ale dostupné pro ještě méně pohoří, než předpovědi. Některé významné statistiky (nehody/sklon) závisí na typu sněžného klimatu (přímořské, přechodné, kontinentální). Vliv orientace svahu se může lišit se zeměpisnou šířkou a převažujícím atmosférickým prouděním.
A ještě choulostivějším tématem je něco, co by se dalo nazvat třeba "koherence předpovědi lavinového nebezpečí". Zhruba řečeno, jestli například stupeň 2 v Alpách znamená opravdu totéž, co 2 v Tatrách. Stupnice lavinového nebezpečí vznikla empiricky, rozhodovací strategie ale tiše nebo výslovně předpokládají určitou kvantitativní závislost vyhlášeného stupně a stability sněhu. Přitom nejde o nějakou "chybu" předpovědní služby. Když si člověk prohlédne grafy počtu nehod podle vyhlášeného stupně například v Tatrách a třeba v Itálii, nejsou stejné. Například v Itálii je nejvíc nehod za stupně 3, v Tatrách za stupně 2. To může mít mnoho důvodů, souvisejících třeba s různým chováním lidí. Ale taky to může znamenat, že stupni 2 by Tatrách mělo odpovídat větší riziko (víc bodů, například).
Celkově tedy hotové strategie budou nejlépe fungovat v Alpách. K použití jinde je třeba přistupovat velice opatrně - čím víc se hory liší od Alp, tím je to problematičtější.
Samozřejmě, základní otázky vzaté při rozhodovaní v úvahu jsou důležité všude. Ale nejisté jsou váhz - největší výhoda strategií.
Přehled metod
- redukční faktory, Werner Munter (Švýcarsko)
- Stop or Go, Michael Larcher a Robert Purtschelle (Rakousko)
- Snow Card, Martin Engler a Jan Mersch (Německo)
- NivoTest, Roberto Bolognesi (Francie, Švýcarsko)
K hotovým rozhodovacím strategiím se často řadí Munterova 3x3. 3x3 je spíš způsob uvažování o lavinách a organizace poznatků, a strategiím přímo pro rozhodování diskutovaným na téhle stránce se vymyká. 3x3 se spíše řadí do rodiny různých "checklistů" a "vyhodnocovacích karet".
